FC Mukařov




Historie klubu


III. ročník 1981 - 1982

Tento ročník měl dvě specifika. Jednak se naše veškeré úsilí soustředilo na výstavbu vlastního hřiště a jednak se přihlásilo do IV.třídy tak málo mužstev, že vznikla pouze jedna 14-ti členná skupina. To pro nás znamenalo, že z našeho koutu okresu poznáme vzdálené obce jako Mečeříž, Lipník ap.

Po absolvování společné dovolené v Kraskově u Sečské přehrady (17 dospělých a 11 dětí), zápase Svobodní - Ženatí (remíza 2:2 nebo 3:3, pamatuje si to někdo?) jsme uspořádali zájezd na mezinárodní zápas ČSSR - zbytek Evropy, který se hrál 18. srpna v Praze na Strahově. Vstupenkami odměnil výbor oddílu nejlepší brigádníky a vlastně všechny příznivce mukařovské kopané. Nároďák vyhrál 4:0 a za pěkného počasí se hrál i pěkný fotbal. Byl to opravdu hezký zážitek.

Podzimní část soutěže jsme hráli asi už tradičně - nic moc. Ovšem čtyři vítězství , jedna remíza a osm proher zase v historii nejsou tak špatnou bilancí. Ze vzpomínek se vybaví události ze zápasu v Horkách, kdy škvárové hřiště bylo po několikadenním dešti celé pod vodou. Milan Venclíček, když vyrovnal na 2:2, zařval gól tak vehementně, že když jsme mu přiběhli gratulovat volal: „Kluci já jsem se po....!". Naštěstí kaluží bylo všude dost, takže očista nebyla zas takový problém. Ze stejného zápasu se vybaví i krásný gól Jirky Kalvy z trestného kopu v poslední vteřině, kterým jsme vyhráli 4:3. Dalším zajímavým okamžikem bylo hledání hřiště v Lipníku. Všude byl zákaz vjezdu kvůli vojenskému prostoru a tak přístup byl jen přes tankodrom. Hřiště bylo hezké, ale nacházelo se na louce 500x500 m, takže z té velikosti šla až hrůza. Třetí vzpomínka patří utkání v Ml.Boleslavi, kde jsme si proti RH dali ve třetí minutě vlastní gól, ale nakonec je rozdrtili 8:2.

Přes zimu jsme nabrali síly, přivítali společně nový rok a uspořádali Sportovní ples. Na schůzi se rozhodlo, že po otevření domácího hřiště bude založeno družstvo žáků, z kterých vychováme svoje následovníky. Po prvních zápasech došlo pro nás k nepříjemné situaci - klášterští upravovali koryto Zábrdky tak nešťastně, že celé hřiště zatopili vodou. Nešlo na něm hrát, a i když jsme žádali o přeložení zápasu do Dolní Krupé, Sukorady přes souhlas OV ČSTV odmítli nastoupit a následně tak vyhráli kontumačně. Bylo to první a doufáme, že také poslední nesehrání zápasu z naší viny. Museli jsme přesunout domácí zápasy do Dolní Krupé, což už bylo daleko a společně se stavbou hřiště to přispělo k pokračování nevýrazných fotbalových výkonů. Proto si vzpomeneme jen na nepříjemné zranění Zdeňka Krause v zápase s Mečeříží a na poslední zápas v Domousnici. Ten se hrál v neděli ráno a celé mužstvo se zúčastnilo nějakých bujarých oslav. Domácí na tom byli podobně, takže jsme i tak vyhráli 4:2. Vašek Merta tvrdil, že když šel sám na branku, viděl ty branky hned tři. Jarda Holas ani nenastoupil, ztratil někde ponožky a celý zápas přemlouval paní správcovou, aby mu uvařila česnečku.

Umístění: 11. z 14 18 bodů za 7 vítězství, 4 remízy a 15 proher, skóre 52:69.

Střelci: Merta V. 26, Dvořák 6, Štancík 5, Venclíček a Holas po 4, Eichler Jiří 2, Biskup Č., Haluška, Jihlavec Jan a Kalva po 1, 1 byla vlastní hostí.

Nahrávky: Štancík 9, Eichler Jiří 7, Merta V. 4, Venclíček, Jihlavec Jan a Kalva po 3, Geisssler, Biskup Č. a Retych po 2, Paleček, Haluška, Kraus, Dvořák a Holas po 1, 2 branky byly z penalty.

V 26 zápasech se vystřídalo 21 hráčů: nové hráče Jardu Retycha a Zbyňka Šefla nám přivedly mukařovské rodačky Květa Flanderková a Dáša Nevyhoštěná.

Historický den ve fotbalových dějinách Mukařova - 7. srpen 1982

Všichni, kdo pracovali na výstavbě hřiště, kabin i klubovny a ti, kteří jim to umožňovali, se nesmírně těšili na den, kdy jejich dílo bude za účasti zástupců státního orgánu i složek NF představeno a odevzdáno široké veřejnosti. Pro „oslavence" nezačínal tolik toužebně očekávaný den nijak příznivě. V deset hodin nastala průtrž mračen a do dvanácti hodin spadlo takové množství vody, že jsme ani nedoufali, že bychom hrací plochu přizpůsobili k požadovaným podmínkám pro plánované utkání. Při pohledu na hřiště jsme se cítili asi jako český národ, když 11. června 1881 hořelo Národní divadlo. Ale ani to nás nezlomilo. Do slavnostního zahájení jsme místo dobrého oběda a klidného trávení věnovali další svůj volný čas hřišti. Tentokrát odvodňování, každý dělal, co uměl a že to nebyla jednoduchá práce svědčí i to, že vedle hadic přišly ke slovu hadry a kbelíky. Nakonec nám pomocnou ruku podala matka příroda a sluníčko vysušilo to, co nám nešlo a nebo už nebyl čas. Všichni, co nám prorokovali, že se na hřiště bude z okolních svahů stahovat voda a hřiště bude po každém deštíčku pod vodou, se mohli přesvědčit, že tomu tak není. Neplánovaná, ale zato důkladná zkouška dopadla na jedničku s hvězdičkou a už ani výpadek elektrické energie nám nemohl zabránit v krásném prožití našeho splněného snu. A tak všechno dopadlo dobře a mohl začít dlouho plánovaný program slavnostního otevření.

Program slavnostního dne:

1) Utkání žáků Mukařov - Bílá Hlína 1:1

V utkání na 2x20 minut představili trenéři mládeže M. Geissler a J.Černý naše naděje, s kterými se počítá i pro mistrovskou soutěž. Na dobové fotografii lze rozpoznat Petra Geisslera, Petra Vaňka, Jardu Houžvice, Luboše Razáka, Nachtmana, Martina Houžvice, Josefa Razáka, Štafla, Mirka Kuntoše, Šturmu, Libora Retycha a Milana Geisslera. Doma se také poprvé představil náš oddílový rozhodčí Tonda Heissler starší.

2) Seznámení diváků s výstavbou hřiště

Diváků přišlo na mukařovské poměry opravdu hodně, asi 200, a tak bylo na místě se jim pochlubit s výsledky naší práce.

3) Přátelský zápas mužů

Mukařov - LIAZ Mnichovo Hradiště 3:8 (0:4)

Lepšího soupeře, než novopečeného účastníka krajského přeboru jsme si na premiéru nemohli přát. Slavnostní výkop opět obstaral známý humorista Miloslav Švandrlík. Soupeři o čtyři třídy silnějšímu jsme se nemohli rovnat, ale i tak jsme s ním, zvláště ve druhé půli, drželi krok. Za perličku tohoto utkání můžeme označit 41. minutu, kdy Milan Geissler kryl střelu z pokutového kopu, kterou vyslal bývalý ligový hráč Slavie Jean Claude Barták.

Tímto konstatováním kronika končí dlouhé líčení slavnostního otveření, my však musíme dodat, že opravdu, ale opravdu mimořádně se vyvedl i čtvrtý bod programu - volná zábava. Hlahol se do přírody ozýval dlouho do noci a rána a auta nestačila přivážet sudy s pivem. Zlí jazykové tvrdí, že tenkrát padlo 13 půlek, ale kdo ví jak to bylo... To už si raději nikdo nechce přesně pamatovat. Vzpomínáme, že jsme ale tenkrát spálili většinu prohnilých dřevěných panelů, z nichž měly být vybudovány kabiny.