FC Mukařov

Historie klubu

IV. ročník 1982 - 1983

Stát začal šetřit ve všech směrech a tím i ve sportu. S ekonomických důvodů byla zrušena IV. třída, a vytvořeny 3 skupiny III. tříd. Dalo by se říct, že jsme postoupili. Ovšem nečekalo nás nic dobrého. Územní rozdělení nám přidělilo do skupiny vesměs lepší mužstva - mj. Dlouhou Lhotu, Obruby, Novou Ves, Dolní Bousov a Kněžmost. Jediným přijatelným soupeřem se tak mohlo stát (a také stalo) nově vzniklé „B" Března (dnešní Židněves). A o tom, že soutěž byla nad naše síly, svědčí výsledky.

Ještě před sezónou jsme se zúčastnili turnaje v Dolní Krupé (poslední), společné dovolené na Řece u Křížové (19 dospělých a 13 dětí) a sehráli pouťové derby Svobodní - Ženatí, kde dominovali svobodní hráči 9:3. Po slavnostním otevření hřiště přišel i první mistrovský zápas na novém hřišti se Sokolem Obruby. Padlo hodně branek a i když jsme jich dali víc, celkem 5, prohráli jsme 3:6. Dvě byli totiž vlastní a ty si dali Retych a Geissler.

Za celý podzim jsme prohráli víc jen v posledním utkání v Dlouhé Lhotě (0:4), ale ani těsné porážky nás netěšili, a tak v klubovně na plakátu z mistrovství světa ve Španělsku bylo připsáno: „Až vyhrajeme, vyvalím sud. Vašek Merta". Dočkali jsme se, zápas se Sokolem Březno B přijel pískat starý známý rozhodčí Zárybnický, a když budeme spravedliví, tak nám zápas v podstatě vyhrál (3:2). Vyloučil hostům hráče, odpískal penaltu a tak hosté odjížděli s pocitem křivdy. Nám to bylo jedno, mohlo se začít slavit, a že se opravdu slavilo! To nám šlo líp než fotbal. Třetí bod jsme udělali doma s Kněžmostem za remízu 0:0 a to úspěch byl.

Jaro jsme zahájili remízou v přáteláku ve Velkých Všelisech (2:2), ale pak to začalo. Pro názornost uvádím jen výsledky: 0:4, 1:6, 0:5, 1:4, 0:4, 1:7, 2:3, 2:4. V Březně jsme prohráli 2:3 a tak o našem posledním místě rozhodlo skóre, které jsme měli o dva góly horší.

Na jaře vznikla zajímavá akce. Když jsme šli po zápase na pivo do mukařovské hospody, kde klášterská desítka stála 1,90 Kčs, tak jsme platili „plzeňské" - 2 Kčs hostinské a 2 Kčs do půllitru. Až poprvé vyhrajeme, tak to alespoň oslavíme. Podle výsledků (a to i v příští sezóně) si umíte představit, co tam bylo peněz.

Přestože Mukařov je poslední, nikdy se nesnížil k hrubé a zákeřné hře. Bylo to oceněno také v soutěži slušnosti, ve které jsme byli druzí. Své poslední místo nebudeme svádět na přetrénování (veškerý volný čas byl věnován dokončovacím pracem na hřišti),ani na špatné rozlosování. Nemáme v úmyslu vyměnit trenéra, či nakoupit několik hráčů. Na naše střetnutí se chodí dívat, i když jsme malá vesnička, v průměru 50 až 60 diváků. Takový fotbal, jaký jsme hráli, jim už nechceme předvádět. Ono stačí co předvádí „nároďák" a liga.

Ze všech příznivců - důchodců si musíme vzpomenout na pana Kuntoše. Ten si vždy před zápasem dal v klubovně jedno pivo a když tak v desáté minutě vyšel ven, protože špatně viděl, ptal se kolem kolik to je. Pak zakřičel „Vy to ale hrajete!" a hned se zeptal „A který jsou naši?". Pamatujeme se jak nás tohle vždy na hřišti pobavilo.

Umístění: 9. z 9 3 body za 1 vítězství, 1 remízu a 14 proher, skóre 21:64.

Střelci: Merta V. 6, Venclíček, Holas a Štancík po 3, Biskup Č. a Eichler Jiří po 2, Paleček a Retych po 1.

Nahrávky: Jihlavec Jan a Merta V. po 3, Biskup Č., Venclíček, Holas a Merta J. po 2, Geissler a Retych po 1, 4 branky jsme daly z penalty.

V 16 zápasech se vystřídalo 22 hráčů: Milan Geissler si něco udělal s rukou a tak se úspěšně přesunul do útoku, v brance se střídal s Vlastou Biskupem Tonda Heissler mladší. Po Pecinovi a Jardovi Eichlerovi, kteří skončili hned po prvním roce, se naposled objevili v našem dresu Paleček, Dvořák, Merta Jiří a Novotný Petr.