FC Mukařov

Historie klubu

V. ročník 1983 - 1984

Poprvé jsme společnou dovolenou v Harasově (pod Kokořínem) spojili s brigádou, měli jsme vyčistit vodní náhon od rybníku ke mlýnu zvanému Kroužek pro investora Povodí Ohře. Práce to byla nepříjemná, náhon byl zarostlý olšemi, křovinami a posetý různým harampádím, ale finanční odměna byla zajímavá. Sehráli jsme tam i přátelák, když jsme přijali pozvání fotbalistů z 6 km vzdálené obce Vysoká (5:5).

12. srpna se uskutečnil I. ročník pouťového „Běhu do Mukařova" za účasti 34 běžců

 

Běh do Mukařova - jak to všechno začalo

Bláznivý nápad běhat do tohoto strašného kopce vznikl, jako všechny převratné nápady, v hospodě. V hospodě na Mukařově v páteční letní odpoledne (asi 22.7.1983) jsem seděl s Jardou Holasem (alias Fousem) a společně spřádali plány na novou fotbalovou sezónu. Čekali jsme tehdy na někoho třetího (dnes už ani nevím na koho), jenž měl přijet posledním autobusovým spojem, který dorážel s panem Wachtlem za volantem vždy přesně v 19.27 k borovické čekárně. Dotyčný však nešel a nešel, takže vznikly dohady, zda už může být nahoře či ne. Začaly padat první odhady, jak to může trvat dlouho. Byly to názory opravdu různé, od dvou do deseti a více minut. Jelikož v hospodě při pivu bývá od myšlenek k činům hodně blízko, netrvalo dlouho, kývli jsme s Jardou na sebe a šli. Posilněni pivem jsme sběhli kopec dolů k čekárně do Borovic, otočili se a znovu nahoru. Přesný čas jsme neměřili, ale byl kolem čtyř a půl minuty. Dnes po 20 letech se to zdá pěkný výkon, ale tenkrát jsme byli ještě mladí a z fotbalu trénovaní. Po doběhu zpět do hospody padala slova chvály i pohrdání, a najednou se objevil nápad: Pojďte udělat závod! Kde? No přece od čekárny v Borovicích k mukařovské hospodě! Kdy? O mukařovské pouti, to se bude dobře pamatovat, v pátek v 19 hodin! Kdo? No přece všichni, kdo přijdou, alespoň bude legrace!
Ještě v neděli visely plakáty a v pátek 12.srpna 1983 se v sedm hodin večer opravdu už závodilo! Na start přišlo poprvé 34 lidí.
 A tak vznikla tradice. Každý pátek před mukařovskou poutí ( je vždy v neděli v týdnu, kdy má svátek sv.Vavřinec, tj. 10.srpna) před 19 hodinou se banda nadšenců - pořadatelů a běžců (někdo stihne i obojí), ve věku od dvou do pětašedesáti let, schází na někdy pomyslnou startovní čáru, která je na silnici před čekárnou v Borovicích přesně naproti jejím dveřím. Po startovním výstřelu či zařvání, vyběhnou jako šílenci bojovat s v té chvíli pro ně obrovským kopcem dlouhým asi 800m s převýšením kolem 60 metrů, ale hlavně sami se sebou. Pro někoho se stává těch pár minut nekonečnými, ale pocit protnout cíl, který je v zatáčce před hospodou v Mukařově, přesně kolmo na roh hospody, se nedá vyprávět, ten se musí prožít.
Dnes se toho hodně změnilo, večerní autobus už nejezdí, hospoda na kopci už také není, ale nás těší, že tato tradice nezaniká, a doufáme, že ani nezanikne. Záštitu nad během totiž převzal Obecní úřad, což by mělo být dostatečnou zárukou.
Tento bulletin vznikl ve spolupráci s obecním úřadem a chce už zkušeným účastníkům připomenout jejich dávné i nedávné výkony a ty, co to nezažili, pozvat: Přijďte taky!!!
                             

                                                                                                   Vašek Merta

 

V přípravě jsme sehráli i jubilejní 100. zápas s tradičním soupeřem JZD Velké Všelisy (4:4). Samotná sezóna byla podobná předchozí, do skupiny nám přibylo další mužstvo zvyklé hrát výš - Jizeran Doubrava. A začátek byl krutý, sérii sedmi proher (2:5, 1:3, 2:4, 1:4, 2:5, 0:4,1:3) přerušilo vítězství v Sukoradech (6:1), domácí byli v soutěži nejslabší. Ukončila se tak řada 16 proher v mistrovských zápasech za sebou! Na vítězství jsme čekali neuvěřitelný 1 rok a 14 dní, tedy 379 dní! A přišla ta chvíle, kdy poctivě naspořené úspory v hospodě (kolem dvou tisíc korun) se mohly utratit a vítězství konečně oslavit. Je zajímavé, že i když spořilo kolem 10-12 hráčů, na bezplatnou oslavu přišlo hned lidí třicet! A opět, jak jinak, se oslava podařila.Fotbalově jsme se chytli a do konce podzimu zbývající dva zápasy vyhráli, dokonce i v Dolní Krupé 1:0.

Na jaře jsme v přípravě zářili a dělali si naděje. Výsledky však byly střídavé, ale i tak proti loňské bídě to bylo krásné. Do okresního přeboru postoupila Doubrava, do nově vzniklé silné skupiny A Kněžmost, Dolní Bousov a Bakov B. V této sezóně jsme přihlásili do okresních soutěží družstvo žáků, jehož vedení se ujali trenéři Milan Geissler a Jiří Kalva. Nakonec sice obsadili poslední místo díky horšímu skóre oproti Dlouhé Lhotě (7 bodů za 2 vítězství nad Kněžmostem 2:1 a Dolním Bousovem 2:1, 3 remízy a 13 proher - skóre 8:74), ale své fotbalové začátky si tu odbyli hráči, které jsme později viděli, či ještě dnes vidíme v mužské kategorii.

Typická sestava žáků vypadala takto: Houžvic Martin - Šturma M., Razák L., Houžvic Jar., Geissler M., Baran, Šnajdr P., Kima Jan, Geissler Petr, Retych L., Černý J., Václavík A. - střídali Nachtman L., Kuntoš M.

Umístění: 8. z 11 14 bodů za 7 vítězství a 13 proher, skóre 46:58.

Střelci: Merta V. 17, Venclíček 7, Štancík 6, Biskup Č. a Holas po 5, Geissler, Kraus a Eichler Jiří po 2

Nahrávky: Merta V. 12, Venclíček a Kraus po 5, Štancík 4, Geissler, Eichler Jiří a Holas po 3, Šefl, Kuntoš a Biskup Č. po 1, 6 branek bylo z penalt.

Ve 20 zápasech se vystřídalo 20 hráčů: 2x v brance nastoupil Zdeněk Jošt, skončil Jirka Kalva.